ODRAZY MINULOSTI
Boušínským farářem od r. 1814 byl Antonín Ondrášek.
„Boušínská zděná fara stála s kostelem o samotě na kraji vysoké pláně zrovna nad prudkou lesnatou strání, jež pod kostelem spadá dolů k řece. Vpravo, vlevo od hlavních farských dveří bylo po zahrádce. V zahrádce nalevo stálo šest špalků jako vojáci jeden vedle druhého. Z těch nejmocnější a jako pantáta všech byl krajní, první ode dveří, s podobou vousatého mnicha, v hnědé kutně, se širákem na hlavě, s očima strnule vyvalenýma. Včeličky dušičky byly farářovým prvním pomyšlením. Hned jak posnídal, zase ven do zahrádky a díval se na malinčí, na špalky z něho trčící, na starého frátera.“
Tak na slavný slatinský úl vzpomíná Alois Jirásek v kronice U nás. Ten ho ještě viděl na vlastní oči. Úl se sice dožil svého dne slávy na světové výstavě v Montrealu, ale kde je mu dnes konec? Kdo se o něj stará? Kdo ho obdivuje?
A protože U nás se odehrává právě u nás, tak u nás úl zvaný Fráter ožil. Někdo by možná řekl: "No co, sněhulák.", ale my dobře víme, že sněhová studie Frátera, jejímž autorem je Filip Novotný, je jako by tomu původnímu z oka vypadla. Proto také vyvolal zaslouženou pozornost.
Zajímá i Vás osud slavného úlu?
Chtěli byste aby Fráter měl zase své včeličky na Boušíně?
Ozvěte se! Napište!
Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.
Fráter na Boušíně
(Holasová ze Slatiny, 3. 3. 2012 9:25)