Víceúčelové venkovské komunitní centrum
Víceúčelové venkovské komunitní centrum – Co je to?
To máte tak.
Právě v malé obci jsou na sobě obyvatelé vzájemně více závislí než kdekoli jinde. Mají-li lidé důvod k setkávání a mají-li se kde setkávat, vyřeší se spousta jinak neřešitelných problémů. Nepotřebujeme kulturák, divadlo, galerii, sportovní stadion, hospodu ani dům s pečovatelskou službou,
ale něco to chce.
Takhle jsme se toho chopili my a vybudovali jsme:
Kurník – KUlturně Relaxační NÍkorozpočtový Klub
- zázemí pro pořádání kulturních akcí, seminářů a kurzů
- zázemí pro naše zaměstnance
- místo pro setkávání obyvatel (Právě tady se vymýšlí jak vyřešit bolístky nás všech. Kdo potřebuje pomoc, s čím a jak to zařídit.)
- sklad kostýmů, výstav, kulis, hudebních nástrojů, stanů a stánků
- zimní ubytování stolů, lavic a panoramatické mapy
- zkušebna při nepřízni počasí
- místo pro prodej výrobků a zemědělských přebytků
- sušárna léčivých bylin, ovoce a hub
Panoramatickou mapu
U nás na výhledu si pořád někdo hraje. Když projedete celou trasu hry, dozvíte se mnoho o okolí. Pověsti, pohádky, zajímavosti, ale můžete určit i kopce a kopečky, domy a domečky. Vidět je u nás až do Polska.
Houpačku
Houpačka se jednoduchou úpravou může proměnit v jeviště pro naše sousedské divadlo.
Pískoviště
Nic nemůže být jen tak. Pískoviště může být také loutkovým divadlem, budkou pro zvukaře, nebo soustavou tabulí pro děti nebo účastníky kurzů.
Stany a stánečky
- ochrana před nepřízní počasí pro lidi a hlavně hudební nástroje
- výstavní pavilon (6x 12m)
- jeviště
- ubytování
Tak, a teď se máme kde potkávat.
Proč se ale potkávat?
- Třeba při zkouškách. Všichni přece musejí zkoušet:
Mečovské sousedské divadlo.
Filharmonie „Naprázdnejch“
Taneční orchestr Studio.
Country skupina SEN.
Folklorní soubor Babiččiny sestry.
Dechovka Mečovanka.
Možná naše umělecká tělesa nedosahují kvality obdobných kolektivů pražských, ale rozhodně je předčíme angažovaností obyvatel a organizačním zanícením. Spočítejte si to s námi. Mečov a Končiny mají dohromady 28 obyvatel. Náš symfoňák měl při zahajovacím koncertu, včetně sboru, sólistů a dirigenta, 26 členů. To znamená, že kolektiv účinkujících byl stejně velký jako 93% všech obyvatel. Praha by na srovnatelnou akci musela uvádět Osudovou v provedení 1 156 386 členného uměleckého kolektivu. A to si představte, že v dalším programu se zapojili i další účinkující. V Praze by z toho už byl dost slušnej fesťák s počtem 1 243 426 účinkujících a s 8 878 062 diváky.
Slavnostně jsme zahájili provoz v sobotu 30. 6. 2012
MEHUSLem 2012 s mottem "Poutníku, zastav se!"
HOŘIČSKÝ ZPRAVODAJ
OBECNÍ ÚŘAD HOŘIČKY
ROČNÍK : XIII www.horicky.cz červenec 2012
FEJETON POD ČAROU:
_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
DOBRÁ NÁLADA
Držím se hesla: „Jak řekl, tak udělal.“ V závěru minulého, tak trochu depresivního fejetonu jsem slíbil nápravu ve výběru námětu. Nastal čas, abychom měli opět „slunce v duši“. Spouštěčem se stala účast na akci, kterou pořádala obecně prospěšná společnost Z babiččina kapsáře. Vedro bylo přeukrutné, rozteklý asfalt zpomaloval jízdu mého bicyklu a horkým dechem mi našeptával: „Co blázníš? Kam se to ženeš? U vodojemu se otoč a mazej zpátky do chládku!“ Mou odpovědí bylo odplivnutí jedné z posledních slin, která na asfaltu jen zasyčela. Touha po dobré náladě zvítězila. Kdyby žil Jean Effel, mohl by si v Mečově přisednout na lavici a namalovat z fleku znova cyklus
„Stvoření světa“. Tam vám byla pohoda! Neviděl jsem žádného brblala, který by častoval své okolí hláškami typu „Pivo je málo studený, ocet příliš kyselý, židle tlačí, slunce pálí,“ ale také, „štěrku je na cestě moc anebo zase málo, přístřešky na kontejnery jsou hodně nízké nebo divně hnědé.“ Naopak, fascinovalo mě, jak svobodomyslně a podle nějakého vyššího řádu vše probíhalo. Domorodá slepice se svorně dělila o stín pod lavicí s cizím psem, občas se přes ně bezelstně převalilo malé dítko. Fronta na pivo měla svá nepsaná pravidla, stejně tak jako obsluha. Muzikanti, celí v bílém, vyvolávali dojem, že právě sestoupili z nebes. Aby se mi nepletly názvy všech zúčastněných hudebních těles, bůhvíproč, sám
pro sebe jsem si je pojmenoval jednotně „Nebeští jezdci“. Dobrá nálada je lék. Možná se vydám hledat toho našeho regionálního poslance a podsunu mu myšlenku: „Kterak ušetřit státní kase miliardy za lékaře i léčebny a pacientům za regulační poplatky“. Naklonujme Nebeské jezdce a nechme je objíždět rodnou hroudu. Chromí zahodí berle, slepí prozří, chudí duchem získají zpět ztracenou rovnováhu. Ba ne! Ministr Heger by možná zajásal, ale ono by to nefungovalo. Aby byla dobrá nálada, musíme to chtít sami. Můžu to potvrdit. Šlápnul jsem do pedálů a mám ji. A co vy? Co pro to uděláte?
(mn)
Také se potkáváme při práci v jednotlivých programech a projektech společnosti. O tom si už ale musíte přečíst jinde. Ale rádi se potkáváme i jen tak pro radost.
Náhledy fotografií ze složky VVKC
